{phocagallery view=category|categoryid=1685|imageid=5488|float=left}Včelí lid je druhá kniha akční fantasy série Osm světů mladé autorky Marcely Remeňové. Mladá spisovatelka a aktuálně studentka Gymnázia Jana Nerudy v Praze se již od dětství pohybovala díky povolání rodičů v tvůrčím a inspirativním prostředí divadla a filmu. Nejprve vytvářela vlastní příběhy malováním obrázků a postupně se stala nejen nadšenou malířkou a čtenářkou, ale také autorkou povídek. Akční thriller Včelí lid je její druhou vydanou knihou a volně navazuje na první díl fantasy trilogie Osm světů, který vyšel pod názvem Seznámení již v jejích třinácti letech. Marcela Remeňová je také klientkou Refrakčního Centra Praha, kde čeká na završení dospělosti, aby mohla podstoupit refrakční operaci své oční vady.

Marcelo jak jste se k psaní dostala a co Vám do Vašeho života přináší?
Psaní mě baví od chvíle, kdy jsem se naučila psát. Již jako malá jsem si v hlavě vytvářela různé příběhy a postupně mě ovládla touha je položit na papír. V té době mne bavilo malování, a tak jsem text ještě doplňovala i vlastní kresbou a zkoušela tak vytvářet různé komiksy. Další literární pokus byl jakousi předzvěstí Osmi světů. Příběh se odehrával v tajné špionážní agentuře CWS a hrdinové byli mladí lidé, kteří měli různé zvláštní nadpozemské schopnosti. Psaní mi přináší velkou radost a je pro mě relaxem. Zažívám stejné pocity, jako když čtu dobrou knihu nebo sleduji zajímavý film. Ponořím se do světa své fantazie a zapomenu na vše reálné kolem. Kromě toho mě ale psaní obohacuje i tím, že když se třeba pořád pídím po nových a nových synonymech, rozšiřuji si tak svoji slovní zásobu, a to rozhodně přispívá i k mému lepšímu vyjadřování ve škole nebo na veřejnosti.

Proč jste vlastně zvolila právě tento žánr?
Pro mix fantasy, thrilleru a sci-fi jsem rozhodla proto, že jsou mi všechny tyto žánry velmi blízké. Sama ráda čtu knihy nebo vyhledávám filmy právě tohoto zaměření. Nadpřirozené prostředí mi dovoluje vytvářet příběh naprosto svobodně, nejsem ničím vázána a můžu nechat pracovat svoji fantazii bez omezení.

Jakým způsobem Vaše psaní ovlivnili rodiče a prostředí, ve kterém jste vyrůstala?
Táta je filmový producent a máma herečka a režisérka, a tak jsem již jako malá měla možnost se dostávat na natáčení filmů či reklam nebo do divadelního zákulisí. Rodiče mě také vedli k tomu, abych hodně četla, zhlédla jsem s nimi mnoho kvalitních filmů. Myslím si, že toto vše mě hodně inspirovalo k tomu, abych sama začala něco vytvářet.

Nyní vydáváte druhý díl trilogie, jaký ohlas zaznamenal díl první?
Co vím z ohlasů, tak Osm světů nevyhledávají jenom čtenáři mé věkové kategorie, ale četlo ji i mnoho dospělých. Možná jsou zvědaví na to, jak jsem si v tak mladém věku poradila s nelehkým úkolem. Podle komentářů na různých internetových portálech usuzuji, že mnohé čtenáře můj příběh zaujal a v poslední době se množí dotazy, jestli bude druhý díl opravdu v říjnu tohoto roku, jak jsem slíbila.

Jak zvládáte skloubit psaní a studium?
Není jednoduché časově skloubit vše tak, abych stíhala náročné studium na Gymnáziu Jana Nerudy, psala a zároveň nezanedbávala kamarády. Proto častokrát na knize pracuju pozdě večer. Vytvořím si patřičnou hudební kulisu pro inspiraci a navození správné atmosféry a psaní se tak pro mě stane příjemným zakončením náročného dne.

Co Vás baví kromě psaní a co sama ráda čtete?
Mám ráda filmy všech možných žánrů a proto když je čas, zajdu do kina na nějakou novinku nebo se podívám na starší film ze své bohaté sbírky DVD. Taky miluji hudbu. Poslouchám ji, kde se dá, i když píšu. V zimě jezdíme s rodiči na hory lyžovat a průběžně po celý rok hraji rekreačně badminton. Donedávna jsem se věnovala společenskému tanci, ale ten bohužel musel jít bokem, protože už se nějak nevešel do časového plánu mého dne, týdne a ani měsíce. Momentálně jsem začala navštěvovat seminář anglického divadla, který mě moc baví.

K mým oblíbeným spisovatelům patří Stephen King, autor různých hororů, ale taky Anthony Horowitz, který napsal například Sílu pětice nebo sérii o Alexi Riderovi. Také mám ráda Eragona od Christophera Paoliniho a těším se na české vydání posledního dílu Nástrojů smrti. Z té klasičtější četby mě zaujal například obraz Doriana Graye od Oscara Wildea a Egypťan Sinuhet od Miky Waltariho. Hodně mě bavila Škvoreckého Prima sezona, která je myslím pro mou generaci velice zábavná. I přes smutný konec se mi líbil Deník Anny Frankové nebo Staré řecké báje a pověsti zpracované Eduardem Petiškou, které jsem četla s rodiči už v dětství.

{phocagallery view=category|categoryid=1685|imageid=5487|float=right}Chcete se psaní věnovat i nadále? Kde se vidíte řekněme za deset let?
Rozhodně bych v budoucnu chtěla i nadále psát, protože mě to neskutečně baví, a mám další nápady na nové příběhy. Jestli se ale stanu spisovatelkou nebo budu mít i nějaké jiné zaměstnání, to ještě opravdu nevím. Zatím mám naštěstí na rozhodování dost času, a tak uvidím, jak se vše vyvine. V každém případě bych chtěla po maturitě zkusit studovat vysokou školu v zahraničí.

Jste klientkou Refrakčního Centra Praha, jakou máte oční vadu?
Mám krátkozrakost. Refrakční Centrum jsem poprvé navštívila, když jsem ve škole začala špatně vidět na tabuli. Bylo mi asi 10 let. Nikdy předtím jsem na očním vyšetření nebyla, ale všichni na mě byli moc milí. Pan doktor zjistil, že špatně vidím do dálky a od té doby nosím brýle.

Uvažujete tedy o korekci vady laserovou operací v budoucnu?
Doufám, že se mi zrak nebude dál zhoršovat a až budu plnoletá, určitě chci absolvovat laserovou operaci očí u pana doktora Nováka. Moje máma také nosila brýle od dětství, ale před 7 lety vyřešila svoji krátkozrakost právě laserovou operací v Refrakčním Centru Praha, a tak mám opravdu tu nejlepší referenci.

Zatěžují Vás nějak brýle při psaní? Necháváte oči například odpočívat?
Při psaní mi brýle až tak nevadí, ale obtěžující je jejich neustálé čištění nebo přehazování za sluneční v létě, když je venku sluníčko. Hodně mi vadí při sportování, kdy se místo na hraní soustředím spíš na to, aby mě míč nebouchl do brýlí. Dříve mě moc bavilo se na dovolené u moře potápět, ale teď už pod vodou nic nevidím a se šnorchlováním jsem tím pádem přestala.
Jak jsem již řekla, baví mě psát bez omezení a myslím si, že stejně tak to bude i s brýlemi. Když se jich zbavím, budu se cítit svobodnější.